Chcete si vytvořit E-shop a nevíte si rady?

31. ledna 2011 v 18:09 | Anchadel

Chcete začít podnikat?

Nezapomeňte, že základ je mít svůj E-shop, kde můžete nabízet své výrobky.

Mohu vám vřele doporučit http://www.webnode.cz/

Určitě budete spokojeni. Základní možnosti, které si myslím, že jsou na začátek dostačujcí jsou zcela ZDARMA.

Můžete si založit i obyčejné webové stránky, kde můžete mít třeba svoji foto prezentaci.

Podívejte se a uvidíte.

Pokud budete http://www.webnode.cz/ spokojeni nebo naopak určitě mi napište.


Fotu zdar Anchadel

 

Kapitola osmá: Jak zahynul Karel

12. ledna 2011 v 18:07 | Diagon
Dozvíte se již brzy na tomto blogu.

 www.anchadel.blog.cz  

Kapitola sedmá: Poprvé na oslavě

12. ledna 2011 v 18:06
Když jsme dorazili na místo já už jí měl jako z praku, ale nebyl jsem v tom sám kluci vypadali podobně. Došli jsme k nějakému věžáku, kde Přemek zazvonil. Po pěti minutách se dovrávorala nějaká slečna celá v černém s vlasy hozenými do tváře na sobě měla černého bombera a na krku jí vysel stříbrně se třpytivý
pentagram. Chvilku jsem přemýšlel jestli jít vůbec dovnitř. Šel jsem když už jsem jel takovou dálku. Odejít můžu vždycky, pomyslel jsem si.
Slečna v černém nás odvedla do místnosti, která dost připomínala kočárkárnu, když jsme vešli dovnitř zarazili mě malby po všech stěnách. Všude byli satanistické pentagramy a hákové kříže. Než jsem stačil zareagovat všiml jsem si osazenstva, bylo to skinheadské doupě. Přemek nás všem představil a vypadali docela v pohodě tak sem zůstal. Byli tam všeho všudy čtyři holky z toho jedna byla již zabraná. Karel a Přemek neměli moc práce, aby si holky alkoholem posilněné omotaly kolem prstu. Po hodině od našeho příjezdu to tam spíše vypadalo jako nějaká swingers párty a né oslava narozenin. Mně osobně se líbila jediná, ale ta bohužel už dávno nebyla volná.Po chvilce někdo buší na dveře "Otevřete tady policie České republiky" ve mně to hrko a dostal jsem strach. Ostatní byli v klidu a dál si užívali. Najednou se rozrazili dveře a v nich stála krásná bruneta která koukala přímo na mě. Z pozadí se vynořili obrovští chlápci v bobrech, kteří do místnosti vtrhli jako zásahová jednotka. Ukázalo se že to jsou bratři oslavenkyně, kteří si jen dělali legraci. Dveře se zavřeli a zábava pokračovala vesele dál. Ta slečna si to namířila rovnou za mnou sedla si ke mně a na půl opilím hlasem povídá "ty jsi kdo?"

Já: "Ahoj já jsem Diagon a přišel jsem s Přemkem"
Alice: "já jsem Alice sestřenka oslavenkyně"
Hned jsme si padli do oka. Zhruba po další hodině si Karel všiml jak si povídáme
Karel: "Pusu, pusu."

Já se samozřejmě styděl, protože jsem se ještě nikdy nelíbal.

Všichni se toho chytli a skandovali "pusu, pusu, pusu" ona se ke mně naklonila jako by to věděla a řekla jen "neboj" líbali jsme se asi patnáct minut. V tom mně Karel chytl za rameno a povídá "musíme jet"
tak jsme jeli.

Začali jsme tam jezdit každý den, ale Alice už tam nikdy nebyla prý to byl její rozlučkoví mejdan s tím že se stěhuje někam za prahu. Když jsem tam pak přestal jezdit, nejezdili ani kluci.
 


Kapitola šestá: Bylo mi necelých 14let

12. ledna 2011 v 18:05 | Diagon
S klukama ze vchodu už mě to moc nebralo, proto jsem začal zase chodit ven s Karlem. Vzal mě poprvé do hospody na pivo. Dal jsem si dva kousky a málem jsem spadl z židle. Bylo to taky poprvé co jsem ochutnal trávu, bylo to takové nějaké sušené listí. Nebylo to vůbec dobré a mě po tom taky moc fajn nebylo. S Karlem jsme se tak různě poflakovali až jsme narazili na Přemka to byl Karlův dobrý kamarád. Přemek zrovna jel někam na oslavu narozenin nějaké kamarádky ze školy.

Přemek: "Ahoj Karle"
Karel: "Ahoj, tohle je Diagon bydlí vedle ve vchodě."
Já: "Ahoj."
Přemek: "Ahoj, jo jo už sem tě někde viděl."
Já: "Je to možné."
Karel: "A kam máš vlastně namířeno?"
Přemek: "Jedu za jednou žábou ze školy. Má oslavu 18 narozenin, tak to jdeme oslavit.
Přemek: "Nechcete se přidat? Bude tam spousta holek od nás ze třídy"
Karel: "Já určitě jedu a co ty?"
Já: "No jasně, jedem."

V tom Přemek vytáhne flašku meruňkovice s tím, že jí měl jako dárek, ale že když jedem s ním, tak abychom se v metru tu dlouhou cestu nenudili. Metro bylo přecpané lidma a byl tam strašliví hluk.Karel z Přemkem klábosili a protože jsem Přemka ještě moc neznal raději jsem upíjel z flašky a pokoukával po slečnách co seděli naproti.

Kapitola pátá: Moje puberta

12. ledna 2011 v 18:01 | Diagon
Uběhl další rok a mě bylo 13let to už sem začal kouřit a poznávat holky a dělat různé blbosti, abych na sebe upoutal pozornost všech lidí především opačného pohlaví. Chtěl jsem prostě vypadat jako velký dospělý frajer.

Dal jsem se dohromady s takovým klukem z vedlejšího vchodu, jmenoval se Karel. Byl to hrozně zvláštní typ člověka, měl o tři roky víc než já a proto jsem se s ním cítil starší. Chodili jsme spolu ven a páchali různé věci. Jednou jsme koupili takové ty rachejtle, co flusají barevná světla. Šli jsme na takový plácek uprostřed panelákové výstavby a prskali těmito světlicemi do vzduchu. V tom Karel prohlásí " Tak a tet dáme válku" otočil světlice na mě a začat pálit, připadalo mu to hrozně legrační a tak jsem mu palbu opětoval. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Druhý den jsem se mu radši vyhýbal, protože mi došlo co všechno se mohlo stát.

U nás ve vchodě bydleli 3 moji dobří kamarádi, kteří byli taky starší, ale oproti Karlovi rozumnější, alespoň sem si to myslel. Byl to Tomáš jeho bratr Roman a Michal. S bratrem jsme s těmito kamarády chodili občas ven. Často jsme prováděli různé věci jako třeba že jsme mixovali svoje chemické látky z jaru, cukru a octa, které jsme pak injekční stříkačkou, která měla jehlu vpichovali do kobylek, které ihned po aplikaci zčernali.
Nám to ale nestačilo, kobylky jsou malé a tak jsme se rozhodli v naší klubovně, která byla u nás ve sklepě zároveň i jako pink-ponkárna že nakoupíme 10 křečku a budem na nich dělat různé pokusy. Tak se jelo do zverimexu. Nakoupili jsme a jeli zpět do klubovny. Po příjezdu se Roman rozbrečel "Necháme si je. Já je nechci zabíjet. Necháme si je jako maskoty naší klubovny."
Všichni jsme souhlasili.

Problém byl ten, že do klubovny měli klíče pouze Tomáš s Romanem a oni často o víkendech jezdili na chatu. Kluci odjeli a po návratu si nikdo na křečíky ani nevzpomněl, protože následovala škola.

O víkendu když kluci nikam nejeli, hráli jsme nejrůznější hry. Ať už to byli míčové hry nebo hry na schovávanou, která měla většinou takoví úspěch, že se k nám přidávali děti i z jiných baráků. Hráli jsme taky hru se jménem Nálepkovaná. Hra spočívala v tom, že jsme se rozdělili do dvou družstev. Každý dostal zatočenou pásku s lepícími štítky, které byli používané jako střelivo. První skupina se někde poskovávala a druhá je musela najít. Když jsem nalepil na někoho nálepku musel dělat mrtvého a hra pokračovala bez tohoto hráče, dokud jeden z týmů nezvítězil. I když tato hra vypadá nenáročně nebo nějak nebezpečně, mě se podařilo při ní pěkně se zranit. Byl jsem zrovna na útěku před jedním nálepkovačem a chtěl jsem proběhnout křoví. V tom samém křoví byl ale schovaný Tomáš a já si ho samozřejmě nevšiml. Zakopl jsem o něj a letěl dobrý metr. Přistál jsem na chodníku a cítil lehké brnění v hlavě. Všichni se ke mně seběhli a já se pomalu zvedal s tím že mi nic není. Opak byl pravdou, když sem vyděl, jak na mě všichni civí zeptal jsem se

Já: "Co čumíte"
Vojta: "No víš …. teče ti krev"
Já: "Cože? Kde?"
Roman: "No z hlavy"
Já: "Cože to bych cítil ne?"

Sáhl jsem si rukou na pravý spánek a opravdu ze mě srčela krev jako z prasklého vodovodu. Ihned
jsem si to zamáčkl čepicí a šel domů. Doma jsem se opláchl, abych nevyděsil mámu, pač jsem vypadal jak po bouračce.

Další hrou bylo malování šipek na chodník s úkoly. První skupina vyrazila s hodinovým náskokem a druhá, pak šla podle šipek a plnila úkoly tipu udělej 10 dřepů, 5kliků, jeď autobusem 3 zastávky a tam najdi hřbitov.

Kapitola čtvrtá: Žádná svatba nebude

12. ledna 2011 v 17:56 | Diagon
Uběhla nějaká doba a já byl zase o rok starší.
Iveta přijela z porodnice a v náruči držela maličkou holčičku se jménem Anička.

O měsíc později Iveta přišla s tím, že si Petra opravdu vzít nechce a co víc že se rozešli. Nikdy jsem se ji neptal proč, ale myslím, že se k ní moc dobře nechoval hlavně, když měl napito tak občas Iveta přišla s monoklem jednou i se zlomenou nohou. Věděl jsem, že to má od něj a rodiče taktéž, ale ona to nikdy nepřiznala tak jí ani nikdo z nás neodsuzoval, že chce zůstat s dvěma dětmi sama. Spíš jsem se jí snažil pomáhat a často jsem po škole holky hlídal. Občas s nimi byla legrace. Když byla Lucka bez nálady nebo dlouho plakala nejspíš nudou tak jsem jí zpíval písničku, která jí vždy zaručeně rozesmála.

Já: "Přes řeku přeletěla krááva na břehu zapíískal slon píí píí."
Lucka: "hi hii hi"

To byl zaručený lék na pláč, pokud teda nebylo potřeba ji přebalit to jsem naštěstí nikdy nemusel.

Kapitola třetí: Další početí

12. ledna 2011 v 17:47 | Diagon
Neuplynul ani rok a Iveta přišla za rodiči po druhé, že jakým si nedopatřením je zase v tom. To rodiče už těžce nesli, protože Iveta se často se svým přítelem hádala a spíše to vypadalo, že se brzy rozejdou, takže tato zpráva byla pro ně dost šokujcí.
Otec: "Ty jsi se zbláznila, jak to chceš všechno zvládnout bez peněz a ani žádnou práci nedostaneš"

Matka: "to si musíte, ale najít nějaké bydlení tady být přece všichni nemůžeme"
Iveta: "My to všechno zvládneme, jen potřebujeme chvíli počkat než se to narodí a pak se odstěhujeme. Petr už začal hledat bydlení."
Otec: "Dobře."
Matka: "Musíte se vzít."
Iveta. "Já si ho ale vzít zatím nechci."
Matka: "Proč, to snad nemyslíš vážně"
Otec: "To si ho teda vezmeš, když už s ním budeš mít dvě děti a už nechci slyšet ani slovo."

Otec domluvil a odešel do práce na odpolední šichtu. Iveta se zavřela do pokoje. Máma ještě chvilku nadávala sama pro sebe a pak i ona se usadila na pohovku k televizi a usnula.

Kapitola druhý: Narození mojí neteře

12. ledna 2011 v 17:45 | Diagon
Bylo mi čerstvých 11let když se Iveta vrátila z porodnice domů i s maličkatou bytůstkou se jménem Lucie. Když jsem ji poprvé viděl, nechtělo se mi
uvěřit že něco tak malého a křehkého mohla nosit sestra takovou dobu ve svém břichu.

Prvních pár dní
maličká Lucinka prospala. Zhruba po dvou týdnech už jsme byli všichni vyřízení, neboť Lucie svým řevem probouzela snad i sousedy.

Jelikož jsme s bratry sdíleli jednu místnost a ta už nám byla těsná, domluvili jsme se s otcem a udělali malý pokojíček v obýváku. Odsunuli jsme skříně od zdi více do prostoru a zmenšili tím obývací pokoj za skříněmi vznikl krásný malý
pokojíček, kde jsem mohl konečně užívat alespoň trošku soukromí i když jsem se o něj musel dělit s Vojtou. Mněli jsme tam dvě válendy, dva psací stoly a jednu malou černobílou televizi na které jsme často do noci s Vojtou hráli TV hry.

Kapitola: Narození

12. ledna 2011 v 17:44 | Diagon
Jmenuji se Diagon Anchadel a narodil jsem se
roku 1985 květnového večera 13. dne v porodnici na Praze 8.

Moje matka si mě přinesla domů do malého panelákového bytu, který byl na jednom malém pražském sídlišti, kde již byli moji sourozenci, dva bratři a sestra.
Boris, Iveta a Vojta, od nejstaršího po mladšího. S bratry jsem sdílel jeden pokoj až do svých 10let. Sestřička měla svůj pokoj sama pro sebe a rodiče spali v obýváku na rozkládacím gauči.
Jednoho dne sestřička přišla domů s tím, že má přítele a že s ním čeká dítě. Z čehož rodiče nebyli příliš nadšení a tak proběhla veliká hádka mezi rodiči a Ivetou.

Otec: " Jak si to představuješ?!"
Matka: "Vždyť je ti teprve šestnáct let!"
Iveta: " Já ho miluju a chci s ním být a mít naše dítě."
Matka: "Ježiš Márija čeho sem se to dožila."
Otec: "Nekřič, co tomu řeknou sousedi."
Matka: "Co by měli říkat. Nic jim do toho není."

Ještě asi hodinu diskutovali a pak si šli všichni lehnout.
Druhý den se dostavil na seznamovací návštěvu sestřin přítel, který se jmenuje Petr. Otci okamžitě nepadl do oka a jelikož můj táta má takoví ten čuch na lidi, tak jsem byl i já obezřetný a moc mu nedůvěřoval. Matka ta na otce nikdy moc nedala a proto se s Petrem, jakož se svým budoucím zeťákem spřátelila. Petr u nás byl víc jak doma, chodil za Ivetou každý den a občas i přespal, protože to měl od nás taky blíž do práce .

Kam dál

<!-- Box partner.alza.cz BEGIN -->
       <script type="text/javascript" charset="Windows-1250" src="http://partner.alza.cz/interchange/boxjs.asp?IDP=1580&amp;CA=0&amp;BG=eeeeee&amp;BD=000000 1px solid&amp;NC=08285a&amp;LC=000000&amp;NS=2&amp;NF=Arial&amp;PC=ff0000&amp;PS=3&amp;PF=Arial&amp;TC=000000&amp;TS=1&amp;TF=Arial&amp;width=120&amp;height=350&amp;name=Alza01" >
       </script>
       <noscript>
       <a href="http://www.alza.cz/">
        <iframe src="http://partner.alza.cz/interchange/alza-box.asp?IDP=1580&amp;CA=0&amp;BG=eeeeee&amp;BD=000000 1px solid&amp;NC=08285a&amp;LC=000000&amp;NS=2&amp;NF=Arial&amp;PC=ff0000&amp;PS=3&amp;PF=Arial&amp;TC=000000&amp;TS=1&amp;TF=Arial&amp;width=120&amp;height=350"  width="120" height="350" scrolling="no" align="middle" frameborder="0">
        </iframe>
       </a>
       </noscript>
<!-- Box partner.alza.cz END -->